Překvapení v Morzine

Pro svůj druhý letošní Spartan race Super jsem si vybral francouzské Morzine. I proto, že jsem chtěl navázat na závod dovolenou v Savojských alpách s výletem k Matternhornu. Nakonec to byla shodou okolností i výsledkově dobrá volba. I když chybou pořadatelů.

Den před startem jsem si vyzvedl registraci a poté, co jsem se prokázal zdravotnickým průkazem, že jsem schopný posuzovat způsobilost sportovců. To ve Francii za pouhých 5 euro. Startovní čas mi napsali na náramek v 8:10, hned po Elitě. Druhý den, jsem se pár minut před startem dozvěděl, že někdy dříve přeskládali startovky podle AG. Ale už nebyl čas řešit a tak jsem šel do startovního koridoru společně s věkovkou 18 až 29 let. Bylo roztomilé, když mne z pódia uvítal Leonidas slovy, že i v tak mladém věku se zde a dnes mohu stát hrdinou. Vyběhl jsem tedy se závodníky o skoro půl století mladšími 😀 . Přeháním, já vím, ale bylo to zábavné.

Co je na Morzine fajn, tak všechny těžké ručkovací překážky jsou ve městě, tedy v tom žlebu, kde je dostatek diváků. Protože ručkovací překážk umím, dost často jsem slyšel potlesk. Jak na Money Baru, tak před finišem na Multi Rigu. A když jsem trefil i oštěp, byl jsem jejich favorit.

Naštěstí mne neviděli ve sjezdovce. Tedy dvou sjezdovkách, kde jsme během jeden a půl kilometru udělali přes 650 metrů převýšení. Pohled na ostatní, mnohem mladší, závodníky mi ale dal určitou naději, že na tom nejsem s fyzičkou tak špatně. Zábavné bylo, když jsem na ně mluvil anglicky, oni odpovídali francouzsky a kývali jsme hlavami, jako že si rozumíme. Po seběhu zpět dolů k Morzine se šlo na nejkrásnější překážku nejen tohoto závodu. Slanění do dna vodopádu a na druhé straně vyšplhání po síti zase ven. Jak je vidět na fotografii.

Po vodopádu se již šlo směrek k cíli. Pár překážek jako můj parádní Z-WALL, což je takový zalomený dřevěny boulder. Tedy postupujete po dřevěných úchytech z jedné strany na druhou. Následují opět stěny a je tu finiš. Trefuji již zmiňovaný oštěp a jdu na Mutli-rig. To je ručkování na kruzích. Dávám jej na pána, zvoním na zvoneček a následuje opět za potlesk. Slip-wall, oheň a medaile. Protože moje věkovka vybíhala až půl hodiny po mně, nekontroluji ani výsledky a jedeme se okoupat do Ženevského jezera.

Koupu se i v dresu a závodních botech. Je to lepší, než to dávat do pračky. Kdyby to výsledkově klaplo, bude čas se vrátit na ceremoniál. Jaké bylo překvapení, když jsem se nenašel v AG kategorii, kterou běhám, ale byl jsem přesunut do otevřené části závodu, kde bylo ve věkovce 17 soupeřů. Zdvodnění: neběžel jsem se svojí věkovkou. Prý, co na tom, že chybu udělal pořadatel. Nakonec mi to ani nevadilo, a i když mi bylo doporučené se odvolat, nechal jsem to tak, protože zde byla větší konkurence. Příště ale jdu opět v AG. Uvidíme se v Liberci.

Co napsat závěrem? Savojské Alpy, na jih od Ženevského jezera, jsou ideálním místem pro ty, co mají rádi opuštěné hory. Chodili jsme hodiny v kopcích koem 1800 metrů nad mořem a nepotkali živáčka.