Peklo v Kaprunu

Když jsem potvrdil účast na šampionátu Evropy v Kaprunu, věděl jsem, že to nebude snadné. Ale to, co pro nás organizátoři připravili bylo doslova peklo. Hodinky mi ukázaly 29 kilometrů a 2700 metrů převýšení. Jiní měli podobná data. Profil trati byl vlastně velmi jednoduchý. Nejprve ze 750 metrů vystoupat s občasbými překážkami do 1650 metrů. Pak po strmém kopci sik sak sestoupat zět do 750 metrů, udělat kolečko kolem dolní přehrady a poté opět stejnou cestou zpět nahoru a ještě výš, do 1850 metrů. No, a s totálně uvařenými nohami již dolů s překážkami, kdy nejvíce jich bylo na posledních 800 metrech. Tím odvařit ruce tak, že poslední překážky již byly o křeči. Tentokrát jsem si dokonce nechal připočítat trestné minuty za nesplnění povinné překážky, devíti stopé stěny. Prostě to nešlo.

Co mám radost, že jsem trefil na trati oba oštěpy. Ručkovačky na začátku šly, na konci to už ruce nedávaly. Nohy co celkem vydržely, snad i proto, že jsem si hlídal tepovku. Čas proto není nijak skvělý, navíc s penalizací to na lepší než 9. místo nebylo. Bez penalizace by to bylo o dvě místa lepší, ale nevím, jak to měli jiní. K šampionátu se vrátím ještě v dalším článku. Teď tedy ještě fotografie z Hanger Apes, kterou jako další, mi pořídila Lenka Dopitová,