TWC Sparta/Řecko – den 4

Poslední závod šampionátu a vzhelem k déle a tomu, že se jiný čas nepřepočítává, ale řeší se prostým součtem, tak i nejdůležitější. Současně ale i nejkrásnější. Zavede nás vysoko nad Spartu až k monumetu Leonida. Probíháme nekonečné olivovníkové háje, které jako by tu byly tisíce let. Díky noční bouřce se i dobře dýchá, protože přišlo mírné ochlazení. Trochu paradoxně mohu říct, že tento nejdelší a výškově nejnáročnější závod jsem udýchal nejlépe. Místním ukazuji, jak se Tyrolean traverse dá lézt shora, trefuji oštěp. Ostnáč ve vodě už koulím … proč jsem na to nepřišel dříve, nemusel jsem mít tak rozbitá kolena. Zato přesazený Money Bar je pro mne smrtící. Holt nemám tak dlouhé ruce. Ten mne mrzí. Po 23 kilometrech je tu cíl a už si jen vyzvednout medailei za celý šampionát. Nakonec jsem se posunul na 26. místo na světě ve své AGE Group z asi 40 závodníků. Vzhledem k tomu, že i v této skupině patřím k těm nejstarším, tak mi to až tak nevadí. Příští rok (2024) už budu běhat věkovku 60+ a výsledky budou jiné 😀 .

Za pár let se sem určitě vrátím, ale na příští rok už jsou nachystané jiné výzvy. Celkově tato sezóna i přes zranění kotníku na začátku roku, který se projevil hlavně na maratonu v Praze, byla povedená.